Muž, 42 let, rozvedený, více než rok v evidenci ÚP, do poradny přišel s prosbou o pomoc při výběru a hledání zaměstnání.
Josef mě kontaktoval na základě doporučení úřadu práce, kam více než rok chodil na pravidelné konzultace. Tato spolupráce slovy obou zúčastněných stran nikam nevedla, a bylo tedy zapotřebí zkusit něco jiného. Od úřadu práce jsem měl informaci, že je s klientem nutné strávit více času, než na kolik oni mají kapacitu, a že problém zřejmě není v samotném hledání práce, ale v tom, že klient neví, jakou práci by vlastně chtěl dělat. Je tedy potřeba se podrobněji podívat na to, proč se stále nedaří odhalit, která práce je ta pravá.
Klient sám pojmenoval zakázku takto: „Vůbec nevím, co bude, nevím, jakou práci bych chtěl dělat. Rozházet životopisy všude možně, jak mi poradili na úřadě, to se mi nechce. Není to pro mě teď tak urgentní téma. Chci smysluplnou práci, která nebude jen prací, ale také mým posláním“.
Původním povoláním chemik, při studiích i v práci vždy vynikal, avšak po letech práce v oblasti vědy Josef zjistil, že do práce chodí už jen ze setrvačnosti, že ho nenaplňuje a čím dál tím víc má potřebu se od ní odreagovávat. K situaci se přidaly konflikty na pracovišti, které údajně s popisovanými pocity nenaplnění souvisely. Z práce odešel, dokonce se i přestěhoval zpátky do rodného města, zaregistroval se na úřadu práce a začal zvažovat, co dál. Velkou část nově nabytého volného času nyní trávil prací na zahradě, hraním her na počítači, návštěvou známých a příbuzných a k tomu si symbolicky přivydělával prodejem drobností na online serverech. Peníze měl našetřené, takže pro něj nebyly problém, ani žádná jiná okolnost ho aktuálně hledat zaměstnání nenutila.
Na začátku jsem se s klientem zaměřil na důvody, které ho vedly k opuštění původního zaměstnání. Pátral jsem po tom, co ho vedlo k tomu, že ho začal vnímat jako nenaplňující. Josef uvedl, že mu chybělo to, že si nemohl na výsledky své práce sáhnout, že se jeho činnost stala rutinní a později pro něj zcela ztratila smysl. Necítil, že by ho případné úspěchy v práci nabíjely energií, naopak ho všechno vyčerpávalo tak, že po příchodu z práce nebyl schopný nic užitečného dělat.
Zajímalo mě tedy, zda existují nějaké činnosti, při kterých se cítí plný energie a které mu přijdou smysluplné. Nejprve bylo pro Josefa obtížné si vůbec cokoliv vybavit. Trvalo poměrně dlouho, než se oprostil od toho, že musí jít o činnosti, které nějak souvisely s jeho studiem, jeho původním zaměstnáním. Po delší diskusi jsme přišli mimo jiné na to, že když pracuje na zahradě, cítí se skvěle. Přestože by ho fyzická práce měla vyčerpávat, nepociťuje žádnou únavu, naopak si připadá plný síly. Když jsem se ptal, proč si myslí, že to tak je, odpověděl: „ Tady na té zahradě je jasné, co se ode mě očekává. Přijdu tam a hned vidím, co je potřeba udělat. Nemusím se nikoho na nic ptát a prostě to udělám. Napnu všechny svaly v těle, porvu se s tím a výsledek je okamžitě vidět.“ Na tomto a některých dalších příkladech se brzy začaly ukazovat hodnoty, které se následně v diskusích často opakovaly. Srozumitelnost úkolů, jasné zadání, hmatatelný výsledek práce, fyzická aktivita, pohyb na čistém vzduchu, překonávání výzev, samostatná práce, volnost, kontakt se spokojeným zákazníkem, dostatek zpětné vazby. To vše se stalo společným jmenovatelem pro to, jaké by následující zaměstnání mělo být.
Již pouhým kladením otevřených otázek, cílených na pocity a myšlenky, a dalším mapováním situací, ve kterých je klientovi příjemně, se postupně konkretizovalo několik činností, které by připadaly v úvahu jako „zaměstnání“ při zvážení dalších nutných faktorů jako je dostatečná míra výdělku, aktuální situace na trhu práce, možnosti do práce cestovat a další. Zbývalo jen udělat první krok a přijmout, že Josefova budoucí kariéra se možná bude ubírat zcela odlišným směrem než ta dosavadní. K takovému kroku byla ale ještě dlouhá cesta.
Plné přijetí nově formulovaných cílů nebylo snadné ani pro Josefa, ani pro jeho okolí, zejména jeho nejužší rodinu. Možná i já jsem se přistihl při pochybách, zda není tak zásadní obrat v profesním životě neúctou k dosaženému vzdělání, nabyté zkušenosti, dosaženým výsledkům. Zaměřil jsem se proto na otázku, co by nově vytyčenému směřování mohlo stát v cestě. Odpověď odhalila spletité vazby na jednotlivé členy rodiny i širšího okolí, z nichž každý měl na klientovu situaci poměrně velký vliv. Pojmenování těchto motivů, ve většině případů naprosto přirozených, vedlo k dalšímu zvýraznění hodnot, podstatných pro Josefa.
Poté, co bylo jasnější, kterým směrem by se jeho další snažení mělo ubírat, začali jsme se spolu bavit o tom, jaké jsou pro něj na trhu práce aktuálně možnosti. Inspiroval jsem ho k tomu, aby se čas od času podíval na online inzerci pracovních nabídek (jobs.cz, prace.cz). Na další setkání již klient přicházel s informacemi o tom, jaké inzeráty ho zaujaly. Převážně se jednalo o pozice v oblasti zahradnictví. Následně začal sám aktivně na některé z inzerátů reagovat. Způsob, jakým o tom mluvil, přitom prozrazoval, že ho tato oblast opravdu zajímá. „Všiml jsem si, že v supermarketu nedaleko od nás mají také velké zahradnictví. Určitě se jim tam o to musí někdo starat“, vyprávěl mi. Využil jsem toho a podpořil ho v tom, aby se nebál přímo oslovit společnosti, které sice žádnou vypsanou pozici neuváděly, ale jejich činnost mu byla blízká: „Co kdybyste se tam prostě šel podívat a zeptal se, kdo se jim stará o květiny?“. Výše uvedené jsem doplňoval oceňováním všech drobných úspěchů a posiloval tak klientovo sebevědomí. Kromě toho jsem čas od času Josefovi doporučil zajímavý kurz, na který jsem narazil. Na některé následně skutečně docházel a odnášel si odtamtud další znalosti a zjištění o sobě samém, které jsme poté spolu probírali.
Na první setkání přišel Josef jen s malou nadějí, že si ještě vůbec nějakou práci najde a že v ní bude spokojený. Rok trvající evidence na úřadě práce se jistě na vnímání sebe sama negativně podepsala. Za nízkým sebevědomím stála také neznalost vlastních dovedností, respektive těch, které by nebyly v přímé vazbě na původní profesi, a nedostatek uvědomovaných zálib, koníčků a dalších naplňujících činností, které by se dali uplatnit v pracovní sféře.
Už pouhé přijetí skutečnosti, že kariéra se může vyvíjet cestou dosti klikatou, odhalilo možnosti, nad kterými by se předtím nikdo nezamýšlel. Rostoucí sebevědomí pak umožnilo obhájit jakékoliv případné rozhodnutí ohledně vlastní kariéry před nejužší rodinou a okolím. Postupně to vedlo k tomu, že ze strany klienta začalo častěji docházet k reakcím na pracovní inzeráty, návštěvě pohovorů, účasti na vzdělávacích seminářích a dalších poradenských službách. Každá taková zkušenost sebevědomí nadále posilovala, nabízela další informace o výhodách či nevýhodách jednotlivých pracovních pozic, poskytovala témata k rozhovoru pro další naše setkání.
S každým dalším setkáním byl Josef čím dál tím víc samostatný. Tam, kde dříve potřeboval posvěcení někoho dalšího, se stále častěji dokázal rozhodovat sám, samostatně vyhodnotit situaci a vzít na sebe riziko.
Zhruba po pěti setkáních (při intenzitě jednou za měsíc) bylo možné říct, že je klient na dobré cestě za novou kariérou. Oslovil několik firem, pro které následně začal dělat zahradnické a údržbářské práce, k tomu začal jakožto podnikatelský záměr vyvíjet vlastní zahradnický produkt, který se chystal nabídnout na trhu. Neměl sice takové zaměstnání, jaké si možná od naší spolupráce sliboval úřad práce, ale rozhodně dělal to, co ho baví. Finančně si sice pohoršil, ale ne natolik, aby to pro něj znamenalo komplikaci. Našel si vlastní byt a začal žít aktivnějším životem - chodit do přírody, seznamovat se s novými lidmi, udělal si řidičský průkaz a pořídil si auto. Spolupráci jsme ukončili s tím, že ví, co je pro něj v profesním životě důležité, a zná cesty, kterými se dostat k práci, která tyto hodnoty reprezentuje.
Jak naše setkávání spělo ke svému závěru, snažil jsem se, aby si klient odnesl zejména schopnost samostatně se rozhodovat. To, že se mi to snad podařilo, reprezentuje Josefova věta: „Ať budu dělat cokoliv, žádný člověk mě nemůže hodnotit“.
Kazuistiku nám zaslal: Mgr. Jan Uhříček