Žena, 19 let, studentka čtyřletého gymnázia s všeobecným studijním programem v Praze - studuje 4. ročník.
Katka vyhledala poprvé mou poradenskou pomoc (školní psycholog, kariérový poradce) již ve druhém ročníku střední školy ve věku 17 let. Základní zakázkou pro mne jako pro poradce bylo „pomoci se zorientovat sama v sobě“ (slova studentky) a posílit sebevědomí v oblasti rozhodování. Katka sama sebe popsala jako bytost s „mnoha zájmy, velkým nadšením, ochotou ke komunikaci a práci s lidmi,“ ale zároveň sama sebe vnímala jako „málo sebevědomou, snadno ovlivnitelnou okolím, někdy trpící úzkostí z budoucnosti.“ Ze školního prostředí jsem ji znala jako přátelskou, spolehlivou a obstojně prospívající studentku. Vyučující upozorňovali na její nadání v několika oblastech (jazyky, humanitní vědy), ale na občasné „zmatkování při plnění úkolů“ či odevzdávání práce krátce po termínu (ač většinou velmi dobře odvedenou).
V úvodu poradenského procesu jsem představila možnosti spolupráce. Poskytla jsem Katce podrobné informace o způsobu vlastní práce a dala ji časový prostor pro promyšlení postupu v poradenském procesu. Katka si vybrala kombinaci skupinového kariérového poradenství s individuálními sezeními, které původně měly následovat zejména po ukončení skupinového kurzu, nakonec individuální poradenství využila ještě před závěrem skupinové práce (resp. jejím vyústěním).
Katka se přihlásila do tříměsíčního sebezkušenostního kurzu kariérového poradenství a osobního rozvoje „Kdo jsem? Kam jdu?“. Kurz byl realizován jako nabídka kariérových služeb školního poradenského pracoviště. Kurz byl vypsán pro studenty (jako dobrovolná aktivita realizovaná pro studenty zdarma), kteří chtějí aktivně přemýšlet o budoucí vzdělávací a profesní dráze a jsou studenty 1. až 3. ročníku. Studentka v době konání kurzu navštěvovala 2. ročník. Kurz byl koncipován jako kombinace „živých setkání“ v intervalu 1x na 14 dní a prvků „e-learningu“ (zadávání a zpracovávání úkolů, komunikace s lektory, sdílení s ostatními účastníky). V kurzu byly využívány zejména kreativní a aktivizační techniky, byl kladen důraz na poskytování a kvalitu zpětné vazby na vypracované úkoly od lektorů i ostatních účastníků. Byly využity metody práce s časovou osou (minulost – přítomnost – budoucnost). Smyslem kurzu bylo zejména motivovat studenty k hlubší práci se sebou samým. Pracovali jsme s mapováním kompetencí, vlastními hodnotami, zájmy a postoji, dále se zdroji, které máme k dispozici (např. podpora okolí, vlastní schopnosti aj.), kladli jsme důraz na důležitost propojení formálního a informálního vzdělávání, dotkli jsme se i tématu prezentačních dovedností. Výstupem kurzu bylo zpracované portfolio vlastních schopností, dovedností, osobnostních kvalit a kompetencí (kreativitě nebyly kladeny meze!) a závěrečná „obhajoba“ těchto prací před lektory (2 psycholožky, moje osoba jako školní psycholožka a kariérová poradkyně a externí poradenská psycholožka, v závěrečné fázi byl nápomocný ještě pedagog gymnázia se zájmem o celoživotní vzdělávání v oblasti osobního rozvoje) a ostatními účastníky. Katka absolvovala celý proces.
Před závěrečnou obhajobou portfolií se objednala ještě na několik individuálních sezení, kde se mou konzultovala zejména podobu portfolia a jeho případné využití v budoucnosti. Po ukončení kurzu měla Katka zájem ještě několik úkolů zadávaných v průběhu kurzu probrat individuálně a více do hloubky a také zapojit do procesu výsledky dalších (nejen) poradenských činností, které absolvovala v rámci školy (výsledky testů schopností – Amthauerův test inteligence, výsledky Dotazníku stylů učení, průběh a výsledky rétorické soutěže, vlastní angažování v charitativní práci školy). Individuální konzultace v pozdějším období (konec 3. a začátek 4. ročníku) byly již zaměřeny více na výběr dalšího vzdělávání, ale se studentkou bylo domluveno (na základě jejího přání vysloveného v průběhu 3. ročníku), že se poradenství nebude „omezovat“ jen na výběr VŠ, ale více na mapování a zlepšování vlastních schopností a dovedností.
Z důvodu dlouhodobé práce s Katkou není možné popsat všechny metody a techniky, které v procesu poradenství absolvovala. Rozhodla jsem se vybrat takové, které dle jejích vlastních slov, studentku nejvíce posunuly (a zde se vracím k hlavní Katčině zakázce – poznat více sama sebe a posílit sebevědomí v oblasti rozhodování). V rámci skupinového kurzu si Katka oblíbila aktivitu „Cesta životem“, kde měli studenti za úkol kreativním způsobem (nebo takovým, který jim bude vyhovovat) zpracovat časovou osu svého dosavadního života a popřemýšlet o nejdůležitějších meznících (zejména optikou nově získaných kompetencí – co se díky dané situaci naučili či o sobě dozvěděli). Katce se v rámci této techniky podařilo uvědomit si, že je zdatná v komunikaci, umí výborně anglicky a španělsky, umí podpořit druhé a postavit se na stranu slabších. Za další metodu práce, která Katce pomohla v přiblížení se cíli, ona sama považuje tvorbu vlastního portfolia, kde si měla dle svých slov opravdu „možnost vyčlenit si čas jen sama pro sebe, nahlédnout na dovednosti a schopnosti, které si myslela, že nemá jak zdokumentovat (diplomem či osvědčením) a zároveň si vytvořila i podklad pro budoucí období hledání prvního zaměstnání či brigády.“ Katka uchopila tvorbu portfolia (studenti měli zcela volnou ruku ve formě zpracování) jako „desky výtvarných prací,“ kde se jednotlivé „výkresy“ zabývaly tématy, o nichž byl kurz (schopnosti, dovednosti, hodnoty, zájmy, zdroje atd.). Za nejdůležitější zisk z této techniky považuje studentka poznatek, že nejvíce uspokojující činností je pro ní práce pro druhé lidi, bránění jejich práv a poskytování pomoci a podpory osobám, které ji potřebují.
Při individuální práci Katka ocenila zejména zadání „domácího úkolu“, kdy si měla s rodinnými příslušníky promluvit o povoláních či aktivitách (zájmových, dobrovolnických atd.) uvnitř rodiny a to i směrem do hluboké minulosti. Katka zjistila, že novým zdrojem jejího sebevědomí (vypověděla, že ji to velmi podpořilo v dalších aktivitách a v tom, aby si i před druhými dokázala obhájit dobrovolnické a charitativní aktivity, kterým se mimo školu i v rámci školy začala v průběhu procesu poradenství věnovat) je skutečnost, že se dvě pro ni zajímavá témata objevují i v historii rodiny (1. podpory slabších, pomoc a péče o druhé, 2. boj za svobodu a šíření demokratických myšlenek). Zde se v rámci procesu začaly vynořovat i první myšlenky o budoucím povolání (právnička, humanitární pracovnice, práce v neziskovém sektoru v oblasti boje za lidská práva). Druhou technikou, která Katce pomohla uvědomit si zejména důvody její občasné úzkosti z výsledků své práce, a tedy ve svém důsledku i z budoucnosti, byl rozbor Dotazníku výkonové motivace, kdy se u studentky objevily vysoké obě ze zkoumaných výkonových potřeb – potřeba dosažení úspěšného výkonu a potřeba vyhnutí se neúspěchu, která vysvětluje silné emocionální pnutí při plnění důležitých úkolů a vede jednou k výbornému výsledku, ale podruhé také vlivem práce ve strachu z výsledku, k hodnocení, které nezrcadlí skutečné Katčiny schopnosti.
V oblasti práce s „tvrdšími“ daty a informacemi jsem Katce v individuálním poradenství poskytla ve druhé polovině poradenského procesu odkazy na portály s přehledy aktuálně otevíranými obory vysokých škol (např. www.infoabsolvent.cz aj.) a dále jsem Katku motivovala k podrobnějšímu studiu webových stránek neziskových a charitativních organizací v oblasti jejích zájmu (např. Člověk v tísni aj.) a motivovala ji k zapojení do jimi organizovaných aktivit. Těsně před koncem poradenského procesu jsme pracovali s webovými stránkami vybraných vysokých škol (Právnická fakulta UK a Fakulta humanitních studií UK).
Díky dlouhodobému poradenskému procesu jsem jako poradce měla možnost sledovat i změny v oblasti „práce na sobě“ či osobního rozvoje. V průběhu procesu se Katce dařilo postupně zbavovat úzkosti z výsledků práce (v rámci vzdělávání, kdy se jednalo např. o výsledky důležitých testů, i v rámci jiných aktivit - např. rétorická soutěž, uspořádání a organizace charitativní sbírky aj.) a vylepšovat i nadále své komunikační dovednosti v českém jazyce i cizích jazycích. Katka se také vylepšila v prezentování vlastních schopností a dovedností a v průběhu procesu absolvovala několik stáží či brigád, kde úspěšně zvládla přijímací proces i vyhověla požadavkům v dané práci.
Pokud se obrátíme na začátek kazuistiky a měla bych se vyjádřit k cíli poradenského procesu, ráda bych citovala samotnou studentku: „Kariérové poradenství mi pomohlo ujistit se v tom, kdo jsem a co mi jde a pomohlo mi nedívat se na budoucnost se strachem, ale s otevřenějším obzorem. Vždyť já vlastně můžu dělat tolik věcí!“ Ohledně zakázky na posílení rozhodování vnímám jako zásadní, že se Katka dokázala včas rozhodnout pro výběr VŠ a výsledek přijímacího řízení nevnímá jako fatální v případě neúspěchu, protože v průběhu procesu přijala myšlenku, že k vysněné práci nemusí vést přímá a rovná cesta, ale že pokud se bude i nadále věnovat práci na sobě, svou cestu si k ní najde vždy.
Kazuistiku nám zaslal: Mgr. Jan Uhříček