Zdenka (39) zaměstnaná, 3 děti, vysokoškolačka, žije v obci na kraji Prahy.
Zdenka se na mne obrátila v době, kdy byla zaměstnaná v mezinárodní telekomunikační společnosti. V práci nebyla spokojená, nevyhovoval ji kolektiv a práce neodpovídala jejím bohatým profesním zkušenostem. Vybrala si ji, protože ji umožňovala pracovat na částečný úvazek, což bylo v její životní situaci důležité (nejmladší dceři jsou 4 roky a manžel má hodně náročnou práci). Také jí vyhovovalo mezinárodní prostředí a možnost využít angličtinu. Již dříve pracovala v korporátu, odkud odešla po reorganizaci a kvůli vyhoření. Zdenka mne oslovila sama, poté co četla na webu jeden z mých článků zaměřený na restart kariéry žen. V úvodním kontaktu mi popsala svoji situaci a já jsem navrhla průběh naší spolupráce.
Před prvním setkáním jsem Zdenku požádala, aby se zamyslela nad tím:
· co potřebuje, aby byla spokojená v životě,
· co potřebuje, aby byla spokojená v práci
Zdenka mi tyto informace poslala ještě před schůzkou. Já jsem se také podívala na její LinkedIn profil, abych měla přehled o její profesní dráze.
První setkání
Na setkání mi Zdenka ve stručnosti zopakovala svoji situaci. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že z předposlední práce Zdenka odešla poté, co vyhořela a téměř rok musela přestat pracovat.
Společně jsme vytvořily 2 kola spokojenosti na základě její domácí přípravy. Jednotlivé hodnoty Zdenka řadila podle důležitosti a také jednotlivé dílky „koláčku“ vybarvila podle toho, jaká úroveň v jednotlivé oblasti je.
Ukázalo se, že v životě na prvních místech stojí rodina, zdraví, přátelé, širší rodina a práce. Nejnižší úroveň spokojenosti Zdenka cítila v oblasti práce a o něco nižší pak ještě v oblasti pomoci druhým.
V oblasti práce byly pro Zdenku důležité zejména flexibilní pracovní doba (ideálně zkrácený úvazek), práce blízko domu, smysluplná práce, která odpovídá zkušenostem. V oblasti práce Zdence chybělo uznání, milí kolegové, pocit, že je práce smysluplná a to, že odpovídá jejím zkušenostem. Na druhou stranu si uvědomila, že je práce velmi dobře finančně ohodnocena, může zde využívat angličtinu a také ji může sladit s rodinou.
Zbylý čas prvního setkání jsme věnovaly Zdenčinu životnímu a profesnímu příběhu. Začaly jsme dětstvím. Zdenka nakreslila obrázek a mluvila o tom, co ji v dětství i ve škole bavilo a co ne. Následovalo studium na vysoké škole, první zaměstnání, pak její nejdelší pracovní zkušenost a její poslední zaměstnání. Povídaly jsme si o jejích očekáváních, co se kde naučila, co jí nejvíce bavilo, co se jí naopak nelíbilo. V jakém prostředí se jí dobře pracovalo a kdy naopak ne.
Zdenka si během vyprávění sama uvědomila, že její poslední „skvělá“ práce byla velmi náročná a v konečném důsledku vedla k jejímu vyhoření.
Vrátily jsme se do současnosti a zeptala jsem se Zdenky, jak by mohla řešit situaci tam kde je. Sama navrhla, že by si mohla promluvit se svým nadřízeným/příp. jeho nadřízeným o náplni své práce, příp. možnostech práce v jiném oddělení společnosti.
Dále jsem Zdenku požádala, aby si vedla deník pracovních činností, kde by si zapisovala, jak ji která činnost baví a jak ji dodává či ubírá energii.
Další setkání
Ještě před setkáním mne Zdenka informovala, že se rozhodla podat v práci výpověď. Při schůzce s nadřízeným dostala nabídku zajímavější práce, která by však byla mnohem časově náročnější a méně flexibilní než stávající práce. Ve stejné době její manžel zjistil, že v rámci své práce bude muset více cestovat, tedy péče o rodinu a děti bude více na ní.
Zdenka byla velmi aktivní. Napsala mi ještě o brigádách, které dělala před první pracovní zkušeností (oblast kultury a vzdělávání). Dále začala zjišťovat informace o možnostech rekvalifikace a vypsala si několik možných pracovních pozic, na některé z nich přišla sama, většinu ji však navrhli její známí.
Na začátku setkání Zdenka shrnula svoji současnou situaci. V práci se po tom, co odmítla nabídku, vztahy ještě zhoršily. Se Zdenkou jsem prošla její návrhy pracovních pozic a zeptala jsem se jí, které oblasti navrhla ona sama, a které někdo jiný. Také jsem ji ukázala klíčová slova, která se nejčastěji opakovala v jejím životním příběhu.
Další aktivita byla zaměřená na činnosti z pracovního i osobního života. Zdenku baví organizování, komunikace, tvoření, setkávání s lidmi, učení, vyjednávání. Velmi živě se zajímá o kulturu a umění.
Následně jsem Zdenku požádala, aby si představila, že se spolu sejdeme v kavárně za 3 roky a ona mi bude vyprávět o své aktuální situaci a také mi ukázat fotku ze své současné práce. Měla si představit, že se jí podaří vyřešit situaci podle svých ideálních představ a najít vysněnou práci. Zdenka popsala svoji práci jako kurátorky v prestižní galerii, kde organizuje výstavy známých malířů. Velmi barvitě a s nadšením vylíčila, co dělá, s kým a kde pracuje. Poté jsme se věnovali krokům, které by musela udělat, aby se k této verzi své budoucnosti dopracovala. Sama navrhla, že se podívá na pracovní nabídky a zkusí mezi svými známými najít někoho, kdo se v tomto oboru pohybuje, aby jí řekl víc. Následně jsme hovořily o rizicích a možných překážkách této varianty, mezi kterými dominovala potřebná kvalifikace (vzdělání a praxe) a také možné velké časové nároky a nutnost cestovat. Zeptala jsem se Zdenky, jestli ji napadá nějaká alternativní varianta, která by naplňovala její potřeby a očekávání, a přitom byla snáze dosažitelná. Zdenka si uvědomila, že by se mohla spojit s komunitním kulturním centrem, které v její obci organizuje výstavy, koncerty a nejrůznější akce.
Klientce jsem v průběhu poradenství navrhla, že by mohla situaci začít řešit tam, kde je. Také jsme se společně začaly dívat na její činnosti mimo práci a v komunitě, kde ji dříve nenapadlo hledat možnost uplatnění. K představě „vysněné práce“ (kromě práce v galerii, přišla ještě varianta organizátorka koncertů pro filharmonii) jsem navrhla práci lektorky, protože klientka několikrát v průběhu spolupráce s nadšením hovořila o tom, jak ji bavilo předávání zkušeností, provázení a práce s lidmi. Společně jsme vypracovaly myšlenkovou mapu pro práci lektora, která obsahovala místa, kde by mohla učit, cílové skupinky, i témata, na které by se Zdenka ráda zaměřila. Já jsem ji informovala o tom, kde může hledat možnosti spolupráce a jaké jsou obvyklé formy spolupráce s lektory (jako lektorka i organizátorka vzdělávání mám s těmito oblastmi rozsáhlé zkušenosti).
Klientka se naučila lépe pracovat se svými prioritami a hodnotami. Uvědomila si, co je pro ni důležité a co ne. Díky pracovnímu deníku začala přemýšlet o tom, které činnosti v práci i mimo práci ji baví a proč a také jestli ji dodává nebo ubírá energii. Vytvořila si seznam toho, co už v pracovním a osobním životě nechce opakovat. Začala se více ptát sama sebe než ostatních, pustila ke slovu svoji fantazii, ale také se naučila, jak pak vysněnou variantu zasadit do reálných podmínek a dále s ní pracovat. Díky tomu, že jsme společně „shrnuly“ její hodnoty, očekávání, možnosti, představy a zkušenosti, získala nástroj, díky kterému lépe hodnotila jednotlivé pracovní nabídky a příležitosti, se kterými se setkávala.
Klientka odešla s přehlednými mapami (moje práce, práce lektora), zpracovanými koly spokojenosti a stručným shrnutím naši spolupráce (včetně příběhů). Sama uvedla, že se k tomu několikrát vrátila a pomohlo jí to při dalším rozhodování.
Oslovila a začala spolupracovat s místním komunitním kulturním centrem na pořádání akcí, nejdříve jako dobrovolník, později jako placená zaměstnankyně na částečný úvazek. Zúčastnila se výběrového řízení do jedné neziskové organizace na pozici v oblasti interní komunikace, tu ale vyhodnotila jako příliš časově náročnou. Protože je práce jen na pár hodin týdne, zjišťuje možnosti externí spolupráce jako lektorka v několika vzdělávacích agenturách a vysokých školách. Chce se zaměřit na oblast komunikace a multikulturní spolupráce.
Kazuistiku nám zaslal: Mgr. Jan Uhříček