Klient Pavel, 33 let, VŠ titul BC, obor grafika, do poradenského procesu vstoupil v rámci projektu PRACOVNÍ NÁVYKY s prosbou o pomoc s hledáním zaměstnání. Je již přes 2 roky nezaměstnaný, na trhu práce se cítí neuplatnitelný, cítí zklamání a apatii vzhledem k neúspěšnému hledání práce, bydliště ve větším městě.
Klient Pavel přišel na setkání se zprvu pro něho nereálným cílem získat zaměstnání. Už několik let se o to snaží sám, ale bez úspěchu. Pavel byl z mého pohledu mladý, flexibilní, s jasným uvažování, ale bez větší důvěry v úspěch, jelikož se mu dosud nedařilo. Sám to shrnuje takto: „Bylo by fajn, kdyby se nám společně podařilo nějak najít práci, ale už tomu moc nevěřím.“
Spolupráci jsme zahájili přátelským anamnestickým rozhovorem, kdy bylo třeba zjistit, kde může být „zakopaný pes“. Díky tomuto rozhovoru jsem hned v úvodu zjistila důležité věci: Může to být je způsobeno tím, že Pavel nemá žádné větší zkušenosti s tím, jak správně napsat CV a MD a také, že v lehkém zoufalství už začal reagovat i na pracovní pozice, které neodpovídají jeho profilu. V tomto kontextu byly zpětné vazby obecně negativní. Jelikož dle naší společné komunikace byl na většinu pozic zcela překvalifikovaný, tudíž nedůvěryhodný z pozice personalisty, kteří hledají povětšinou zaměstnance, který dané pracovní pozici vyhovuje a nebude ji brát jako přestupní metu. Dále jsem také zjistila, že Pavel nemá jakékoli zkušenosti s prezentací své designérské práce, jelikož na škole toto neprobírali a kraj Vysočina, kde žije, není designérsky takovou Mekkou, aby se mohl od někoho inspirovat. Takto jsme v úvodu zmapovali společné možnosti a pustili se do práce.
Jeho cílem je pokusit se najít práci v oboru, který bude co nejpříbuznější jeho vzdělání a tomu, co mu dělá radost.
S Pavlem jsem vše výše uvedené probrala a nastavili jsme si plán práce, kdy jsme se domluvili na změnách v postupných krocích. Pavel byl z počátku nedůvěřivý a zdálo se, že nijak zvlášť nevěří společnému výsledku, ale byl ochoten to zkusit a podílet se na společném tvoření.
Plán jsme stanovili takto:
1. Zmapování problematiky a kritických bodů – fakta, emoce, zkušenosti
2. Empowering – zjištění Pavlova potenciálu – přerámování problematiky, nalezení silných stránek, jejich popis a využití
3. Zpracování prezentačních materiálů – zhmotnění nové vizualizace Pavlovy dosavadní práce – kdo jsem, co mohu nabídnout, jak se prezentuji (CV, MD, komunikace, prezentace, verbální a neverbální aktivity)
4. Nácvik prezentace – od komunikace v sociální síti (přátelé hledám práci), přes komunikaci k zveřejněným pracovním pozicím až po přímé oslovení firem, které by se mohly stát potencionálním zaměstnavatelem
5. Aktivity vedoucí k cíli – „Just do it“ – podpora Pavla v samostatné práci a vyhledávání zaměstnání – vyhledání možných příležitostí, komunikace s personalisty, řešení zpětné vazby ad.
6. Podpora veškerých kroků v celém průběhu s cílem budování „sebevědomí“ a napravení jeho předsudků, vzniklých negativní, nebo nulovou pozitivní zkušeností
A jak to probíhalo v praxi:
S Pavlem jsem pracovala formou pravidelných setkání, kdy jsme kombinovali metod koučinku a mentoringu, kdy jsme s Pavlem nalézali společné a uvěřitelné cesty k úspěchu. Pavel spolupracoval a dostával i domácí úkoly, které ho prováděly aktivitami a zkoumáním toho, co všechno na trhu práce může nabídnout.
S Pavlem jsem pracovala formou pravidelných setkání, kdy jsme kombinovali metody koučinku a mentoringu, kdy jsme s Pavlem nalézali společné a uvěřitelné cesty k úspěchu. Pavel spolupracoval a dostával i domácí úkoly, které ho prováděly aktivitami (myšlenková mapa) a zkoumáním toho, co všechno na trhu práce může nabídnout.
Pavel v průběhu času a díky našim aktivitám po dobu spolupráce nabyl ztracenou sebejistotu. Vyzkoušel si všechny obávané situace v praxi a kdykoliv v průběhu se mohl ptát, jak co probíhá a jak co působí. Neustále dostával zpětnou vazbu, v čem je dobrý a na čem by mohl ještě na sobě zapracovat.
Vytvořil si design book k prezentaci svých zkušeností a naučil se o něm poutavě hovořit. Prezentovat na nich veškeré zkušenosti a nebát se „pochválit“ – komunikovat svoji hodnotu pro zaměstnavatele, a pracovat se svými silnými osobnostními stránkami.
Pavel se také naučil systematicky pracovat s procesem výběru zaměstnání a naučil se obrnit se trpělivostí a odolností. Také přijal myšlenku, že je třeba udělat vše, ale i tak to někdy nestačí a že zkrátka nábor je i otázkou sympatií. V celém procesu se uvolnil a začalo mu to dělat radost – stal se objevitelem příležitostí na trhu práce. Takový Sherlock Holmes práce ve svém životě.
Pavlovi se na základě našeho společného tvoření podařilo uvědomit si svou vlastní hodnotu, komunikovat ji do okolí a využívat svých příležitostí v okolí. Na základě této aktivity zaslal CV do společnosti, která pracovní místo neinzerovala, ale vzhledem k tomu, že využil pozitivního doporučení společného kontaktu mezi ním a zaměstnavatelem, byl pozván na pracovní pohovor. Díky tomu, že dokázal přehledně a poutavě popsat své výhody, bylo mu pracovní místo vytvořeno dokonce na míru a získal tak pracovní příležitost, která mu zcela vyhovuje a je nadšený. Na pracovním místě pracuje dodnes.
Pavel to komentoval: „ Nevěřil jsem tomu, ale o to šťastnější jsem, že se nám to povedlo, nikdy bych neřekl, že nějaký kariérní poradce k něčemu je, ale nyní Vás budu všem doporučovat, bez Vás bych to nedokázal.“
Kazuistiku nám zaslal: Kateřina Vařáková, Mgr., DiS.