Kazuistika:
Změna kariéry z důvodu změny zdravotního stavu (Lenka, 58 let)

Paní Lence v době zahájení spolupráce v rámci poradenství bylo 58 let, žila ve velkoměstě a od svých 55 let byla již 3 roky vedena v evidenci úřadu práce. Děti nemá a rodiče již zemřeli. Žije několik měsíců s partnerem, ve vztahu je spokojená. Její předchozí partner zemřel po 20 letech vztahu. V minulosti pracovala 35 let jako prodavačka, což odpovídá i jejímu vzdělání (SOU, prodavačka). Byla vždy svědomitá, pracovitá, nenechala práci nedokončenou, a nespokojila se s nedokonalým výsledkem.

Postupně se u Lenky objevilo více zdravotních problémů – silné bolesti zad, onemocnění pohybového aparátu (osteoartróza), onemocnění štítné žlázy, cukrovka, lupenka. Kvůli důsledkům onemocnění i doporučením lékařů se stalo uplatnění na trhu práce pro Lenku velmi obtížné. Naposledy před zahájením poradenství pracovala jako uklízečka na chráněném pracovním místě, ale i přesto, že byla práce náročná, zaměstnavatel jí dával najevo, že musí pracovat více a rychleji. Doposud kontaktovaní zaměstnavatelé Lenku odmítají pro její zdravotní problémy, nebo že aktuálně nikoho nehledají. Někdy i Lenka sama během jednání o pracovním místě vyhodnotí, že pracovní doba nebo náplň práce není slučitelná s jejím zdravotním stavem.

Pobírá invalidní důchod II. stupně. Špatně snáší zimu i teplo, kvůli stravovacímu režimu nemůže pracovat v noci, potřebuje pravidelně jíst (5x\den), stejně tak je pro ni obtížně představitelné cestovat na delší vzdálenosti, nemůže vykonávat těžkou fyzickou práci, neměla by pracovat ve stresujícím prostředí atd. Lenka má časté kontroly u lékaře (cca 1-2x\týden) a během poradenství docházela i na rehabilitace (cca 1-2x\týden).

Díky tomu, že Lenka byla vždy svědomitá, pečlivá a samostatná, si vytvořila dostatečnou finanční rezervu, a nyní z ní může těžit v období, kdy nemá práci a jiné příjmy než invalidní důchod. Nicméně chce pracovat, považuje to za normální.  

Při prvních setkáních s Lenkou jsem se jí ptal na její situaci, přání, očekávání a hledali jsme cíl, o který by se naše (časově omezená) spolupráce mohla opřít. Při rozhovorech jsem používal techniky aktivního naslouchání. Ač cílem Lenky bylo co nejdříve najít vhodnou práci, bylo evidentní, že problematické je vůbec takovou pro ni vhodnou nabídku práce najít nebo dojednat. Takže jakkoli se to může zdát málo ambiciózní, dohodli jsme se na realistickém cíli „zjistit, kde a jak najít vhodnou práci“. Bylo patrné, že Lenka je ze své situace značně neklidná, prožívala vnitřní konflikt, kdy její pracovitost a zdravotní komplikace nešly dohromady. Neklid se projevoval ve zrychlené komunikaci, zhoršeném vnímání toho, co jí druhý člověk říká, ale i v myšlení, které je v důsledku stresu zkratkovité a unáhlené.

Postupně jsem Lence poskytoval zpětnou vazbu k tomu, jak její vnitřní nastavení a vnímání situace ovlivňuje její komunikaci, myšlení a možná i zhoršování zdravotního stavu. Vyzdvihoval jsem její přednosti – je sebejistá, zná své kvality, váží si svých postojů, svědomitosti, pečlivosti, zodpovědnosti apod., má chuť a motivaci nároky na ni kladené zvládnout, dosáhnout toho, co si stanoví jako cíl nebo co vnímá jako povinnost. Zároveň jsem ji reflektoval, že v určitých okamžicích ulpívá na myšlenkách o tom, co by mohlo nastat „kdyby…“, čímž se předem dostává do stresu, který se promítá do hodnocení aktuální situace a vnímání svých možností. Protože má zároveň potřebu vyniknout nad průměrný výkon, tak na sebe klade o to vyšší nároky, čímž se ještě více zvyšuje její vnitřně prožívaný stres.

Pracoval jsem na tom, aby Lenka tento vnitřně prožívaný tlak dokázala sama zmírňovat uvědoměním si svých naučených reakcí, změnou pohledu na situace (nejprve jsem jí jiný, až zlehčující, pohled poskytoval já a následně ho byla schopna i Lenka). Využili jsme i osobnostní dotazníky jako prostředek umožňující otevřít diskuzi na tato témata, aby dokázala postupovat nebo alespoň přemýšlet o postupu jinak, než je zvyklá. To bylo u Lenky poměrně obtížné, jelikož obtížně hledala konstruktivní reálné kroky a na nabídky, jak jednotlivé překážky eliminovat, velmi rychle nacházela (předjímala) problémy a další „ale“. Postupně sama pojmenovala, že je „konzerva“ a pokud jí někdo říká, že něco nějak lze, tak ona natruc bude v opozici.

Použil jsem techniku umožňující Lence vstoupit do role toho, s kým ji čeká jednání v případě, že se bude ucházet o práci. Popsal jsem Lence, jakým způsobem dle mé zkušenosti o výběru pracovníků firmy přemýšlí, a na čem mohou a nemohou poznat potřebné předpoklady u výběru pracovníků. Následně jsme společně formulovali předpoklady pro pozici administrativní pracovník z pohledu vedoucího či majitele firmy. Lenku jsem požádal, aby si představila, že je v roli vedoucí prodejny, která hledá administrativní pracovnici. Motivoval jsem ji, aby pojmenovala kritéria, na čem během pohovoru může nabýt dojmu, že uchazeč o tuto práci je vhodný. Následně jsme porovnávali kritéria s projevy a způsobem jednání Lenky, o kterých mluvila, když jsme se bavili o jejích zkušenostech z pohovorů. Tento postup ji umožnil vystoupit ze zaběhlého způsobu uvažování a jednání, a uvědomila si v čem její dosavadní způsob komunikace a přístup mohl mít vliv na odmítání ze strany firem, kde se ucházela o práci.

Zaměřoval jsem se na to, aby si Lenka uvědomila a reálně akceptovala své možnosti na trhu práce a hledali jsme smysluplné cesty. Vysvětloval jsem jí také, že i s invaliditou III. stupně může pracovat. Z toho důvodu jsem také mapoval Lenčinu finanční situaci, která nebyla v blízké době ohrožující, a mohla tedy s nástupem do práce čekat na vhodnou nabídku, než riskovat poškození zdraví.

Poskytl jsem Lence informace (na základě mé zkušenosti) o různých pracovních místech pro lidi s postižením, o přístupu firem zaměstnávajících lidi s postižením a také o možnostech přizpůsobení pracovních míst s využitím příspěvků pro zaměstnavatele. Sdíleli jsme fakt, že i přes zaměření některých firem na zaměstnávání lidí s postižením, kladou tyto firmy důraz na výkonnost a efektivitu, což značnou část lidí s postižením limituje do práce nastoupit anebo práci delší dobu vykonávat.

Vzhledem k aktuálnímu nedoporučení pracovní činnosti lékařem v důsledku zhoršení zdravotního stavu (v průběhu doby, kdy bylo poskytováno poradenství) jsem Lenku motivoval vykonávat dobrovolnickou činnost a informoval ji o tom, kde a jak může dobrovolnickou činnost vykonávat, nechat si zprostředkovat, anebo sama vyhledat. Hledali jsme pomocí internetu poptávku konkrétních neziskových organizací po dobrovolnících, nabídku dobrovolnických center, která dobrovolnictví zprostředkovávají, bavili jsme se o tom, jakou činnost by vlastně ráda vykonávala.

Zároveň jsem ale Lence stále pomáhal vidět nějaká pozitiva, její dobrou finanční situaci, její osobnostní vlastnosti, které k tomu pomohly, současnou situaci na trhu práce, kdy firmy obtížně hledají pracovníky a musí přizpůsobovat nabídku práce potřebám uchazečů atd.

Lenka si uvědomila své osobnostní charakteristiky a jejich souvislosti s prožíváním i fungováním v zaměstnání. Pomohl jsem jí si uvědomit, jak může přistupovat k novým a potenciálně stresujícím situacím tak, aby si nejprve ujasnila, jestli je to pro ni vhodné a zásadní se tím zabývat, anebo, může „odfiltrovat“ téma jako pro ni nepodstatné a zbytečně zatěžující.

Společně jsme také na příkladu inzerátů trénovali pomocí modelových situací vhodnou komunikaci, kladení otázek, i odpovědi na dotazy tak, aby i přes zdravotní handicap zaujala potenciálního zaměstnavatele, a aby se dokázala na důvody otázek a přístupu personalistů dívat očima firmy. Lenka si odnesla i naučené vhodné pojetí pro jednání se zaměstnavateli – projevování aktivního přístupu, správná neverbální komunikace, doptávání se na podrobnosti o nabízené práci, vhodné reakce na dotazy na zdravotní stav. Zejména si ale Lenka uvědomila způsob, jak se rozhodovat o tom, s jakými tématy se vnitřně bude zaobírat, a která témata nechá být, jako nepodstatné, pro ni nedůležité. Ví také jak si zajistit nabídky dobrovolnické práce (kontaktování poskytovatelů sociálních služeb, organizací zprostředkovávajících dobrovolnickou práci, a to pomocí internetu nebo oslovením organizací).

Lenka si ujasnila své cíle a možnosti. Uvědomila si, že více než práce, je pro ni podstatné zdraví a vnitřní klid, který si naučila hlídat. Zklidnilo se i její prožívání aktuální situace. Zaujala ji myšlenka dobrovolnictví, zapojit se do nějaké smysluplné činnosti a být v kontaktu s více lidmi, jelikož nemá mnoho přátel, a prakticky nemá rodinu. Není tedy již zaměřená pouze na nalezení práce na plný úvazek. Z těchto důvodů je nyní pravděpodobnější, že v komunikaci se zaměstnavateli více zaujme.