Markéta (35 let) je svobodná, toho času bez partnera, bezdětná. Je v dlouhodobé remisi při léčbě paranoidní schizofrenie. Byl jí přiznán invalidní důchod 1. stupně a toho času je bez zaměstnání. Klientka absolvovala 6 hodin kariérového poradenství, přičemž kontakt na mne získala z Katalogu poradců. S ohledem na své onemocnění, do budoucna odmítá mít rodinu.
Na úvodní schůzku dorazila v domluvený čas, avšak vystupování bylo velmi nejisté, což se významně odráželo na způsobu komunikace, na neverbální úrovni velmi bojácné a uzavřené vystupování, s tichým tónem hlasu a velmi nevýraznou artikulací, problematické bylo rovněž navázání a udržení očního kontaktu. Markéta v době prvního setkání byla v dlouhodobé remisi po mnohaměsíční léčbě paranoidní schizofrenie, která propukla poprvé ve 25 letech a vedla k opakovaným hospitalizacím. Došlo rovněž k ukončení pracovních aktivit i k ukončení vlastní podnikatelské činnosti v oblasti maloobchodu. V rámci léčby klientka rovněž absolvovala pobyt v terapeutické komunitě. Na dotaz, co ji přivádí do poradenství, odpověděla, že je již delší dobu plna sil a ráda by se vrátila do pracovního procesu, ač se obává, aby stres a nároky nebyly pro ni zdravotně ohrožující. Dále je pro ni důležité především začít opět normálně žít, zlepšit svou sociální situaci a být více finančně nezávislá na rodičích. Představy o práci zatím příliš nemá, obává se, co zvládne, uvědomuje si, že případný stres a tlak z možného zaměstnání by mohl vést ke zhoršení onemocnění. Klientka sama definuje, že by potřebovala pomoci najít obor, ve kterém by se mohla uplatnit a získat trochu sebejistoty.
V poradenském procesu jsem se u klientky zaměřila primárně na posílení vlastního sebevědomí, uvědomění si vlastní hodnoty a vlastních silných a slabých stránek. Společně jsme popisovaly, jak klientka vnímá sama sebe, co vidí jako pozitivní na svém chování, co negativní. Sama klientka na sobě hodnotila jako významně pozitivní velkou schopnost empatie a trpělivost a sama sebe popisovala jako velmi komunikativní. Vzhledem k výše zmíněným projevům a komunikačnímu způsobu z prvního setkání, který se v podstatě opakoval i při dalším setkání, jsem se ji její současnou komunikaci pokusila zrcadlit a klientka si začala uvědomovat, že některé kompetence ztratila a v průběhu poradenského procesu jsme začaly pracovat na rozvoji verbální i neverbální komunikace. Společně jsme došly k závěru, že stigma onemocnění, které Markéta prožívá, se nevědomě manifestuje právě ve způsobu vyjadřování. Aktivním tréninkem a nácvikem, za použití kamery a analyzování našich rozhovorů jsme pracovaly na zlepšení komunikace.
Markéta je vyučena jako dámská krejčová, následně si dodělala maturitu. Svému oboru se věnovala před onemocněním aktivně. V oboru podnikala, šila na zakázku. V současné chvíli je pro ni nepředstavitelné, že by způsob práce byl stejný jako dříve, domnívá se, že se nemůže na trhu jako OSVČ uplatnit, při procházení portálů s nabídkami práce v okruhu bydliště, resp. s možností dopravy veřejnou dopravou, jsme nenalezly nabídku, která by byla finančně nikoliv motivační, ale vůbec, aby ji uživila. Klientka se však svého původního oboru nechce zcela vzdát. V průběhu poradenského procesu klientka opakovaně naznačila, že se aktivně zajímá o problematiku svého onemocnění a možnosti pomoci a podpory lidem s obdobnou diagnosou. Jako důvod této aktivity uváděla svou vlastní zkušenost s absencí nabídky pro lidi s duševním onemocněním v kraji, omezenou možností terapie, významně omezená nabídka sociálních služeb pro lidi s chronickým duševním onemocněním. Klientka sama definovala, co jako „nemocná“ vnímala za potřeby, co chybělo. Ve volném čase studovala dostupnou literaturu, o problematiku se aktivně zajímala a kontaktovala i svépomocné sdružení rodičů a blízkých lidí s duševním onemocněním.
S klientkou jsem probírala možnost najít nové uplatnění jako pracovník těchto služeb, což by ji i zajímalo, ale uvědomuje si absentující primární nekvalifikovanost pro tento obor. Společně jsme prošly zákonné podmínky pro výkon práce v sociálních službách, nicméně dovzdělání na stupeň DiS. odmítá, jelikož si uvědomuje změny v kognitivních funkcích po opakovaných psychotických atakách a možný stres ze studia vnímá jako riziko. Varianta absolvování rekvalifikačního kurzu na pozici pracovníka v sociálních službách je pro ni přijatelná, zejm. za podmínky proplacení ze strany potenciálního zaměstnavatele či úřadu práce. Našly jsme společně agentury pořádající tyto kurzy a klientka s nadšením odcházela. Na dalším setkání však vyjádřila obavy, zejm. z faktu, aby skutečně s případně absolvovaným rekvalifikačním kurzem mohla pracovat na pozici přímé práce s klientem v sobě definovaném obsahu, tedy podpory, zkušenosti s onemocněním, případně vedení v pozici i case manažera apod.
Klientce jsem nabídla možnost zkusit uplatnit se na specifické a v naší oblasti zatím ne zcela známé pozici, a to „Peer pracovník“ v zařízení pro lidi s dušením onemocněním. Klientce jsem obsah pozice přiblížila především na praktické videoukázce a dokumentech ze zahraničí, konkrétně holandském modelu, který je do značné míry určující pro rozvíjející se modely práce s klienty v ČR.
Klientku navržený model nadchnul. A v tento moment začala být podstatně v poradenském procesu aktivnější, na další schůzku sama přinesla kompletní přehled o výše zmíněných organizacích a rovněž již sama jednu z organizací kontaktovala s cílem moci u nich strávit jeden den a zjistit, jak je skutečná činnost realizovaná. Vzhledem k aktuálně probíhajícímu 3 letému projektu EU zaměřeného na rozvoj služeb o lidi s duševním onemocněním v našem kraji, na který ji následně pracovníci organizace sami upozornili, jsme s klientkou připravily motivační dopis, strukturovaný životopis a s ním již klientka aktivně kontaktovala vedoucí projektu a do projektu se aktivně zapojila. Po třech měsících se zúčastnila zahraniční stáže a následně se stala pracovníkem služby na pozici pracovníka v sociálních službách a „Peer pracovníka“, s režimem zohledňující její aktuální zdravotní, resp. psychický stav.
Poradenství jsme ukončily, s tím, že její primární cíl, vrátit se zpět do práce, která by ji mohla živit a nevnímala by ji jako ohrožující, se uskutečnil. Stejně tak byl splněn požadavek, který se vyjevil v rámci vlastního poradenského procesu, a to primární „handicap“ otočit v bonus a výhodu, což v konečném důsledku sama Markéta definovala jako pro ni povzbuzující a popisovala velmi libí pocit, že takto sama přispívá v destigmatizačním boji. Shodly jsme se, že je i nadále potřeba pracovat na komunikačním rozvoji klientky, nyní už zejm. na neverbální úrovni a to se sama rozhodla řešit aktivně za pomoci kolegů z práce a absolvováním sebezkušenostního vzdělávání v této oblasti. Některé nejistoty i nadále přetrvávají, zejm. s ohledem na možnost znovupropuknutí onemocnění, ale to jsme společně definovaly jako zdravé.
V poradenském procesu se kromě mapování konkrétních zaměstnavatelů, vzhledem pro specifiku zakázky ukázalo jako prospěšné zaměřit pozornost i na probíhající projekty, které jsou mnohdy zveřejňovány skrze krajské úřady a které v sobě skrývají mnohdy potenciální pracovní nabídky, stejně tak možnosti rozvoje či prohloubení znalostí a dovednosti v konkrétních problematikách.
Kazuistiku nám zaslal: Mgr. Šárka Štěříková